THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V predvečer futbalového zápasu desaťročia (ak to náhodou neviete, progresívni a krásni Oranjes METALOPOLIS zvíťazili nad mužstvom Marastu presvedčivo 8:4) sa mi podarilo nenápadne uniknúť z prísne stráženého tréningového tábora, aby som sa stal svedkom prvého vystúpenia fínskych hviezd THE RASMUS v Prahe. S odstupom času môžem povedať, že išlo o vystúpenie viac ako vydarené.
Spevák Lauri Ylönen už raz v Matičke stovežatej bol. Pred piatimi rokmi sa spolu s gitaristom Paulim Rantasalmim totálne „zbecherovkoval“ a podobný zážitok z predávkovania návykovou látkou (aj keď samozrejme hudobný a tým pádom oveľa príjemnejší) doprial všetkým svojím fanúšikom, ktorí 16. novembra merali cestu do Roxy. Nebolo ich veru málo, už niekoľko hodín pred začiatkom sa vytvárali prvé dlhšie rady, návštevu vo vnútri klubu odhadujem na pekné tri-štyri stovky hláv. V porovnaní napríklad s takými HIM prišlo na THE RASMUS oveľa menej pubertálnych dievčatiek a naopak viac rockerov v pokročilom veku. Celkom zaujímavé zistenie. Nakoľko som sa cez deň v jednom rádiu dopočul, že predskokanom má byť VYPSANÁ FIXA, žiadne náhlenie sa do sály či nebodaj tlačenie pred vchodom nehrozilo. Predkapele som sa však napokon nevyhol. Nebola to FIXA, bolo to niečo horšie. Nepodarilo sa mi zistiť názov toho zoskupenia, podľa všetkého išlo o nejakých fínskych kamarátov, ktorých si THE RASMUS zobrali na cesty, aby im trochu pomohli zviditeľniť sa. Tak či onak, bolo to utrpenie. Tuctový hard rock mixnutý severským poňatím gotického žánru (vrátane preafektovaného čudne sa klátiaceho klávesáka) v podaní netalentovaných hudobníkov bez akejkoľvek charizmy – mám pocit, že v každej druhej českej či slovenskej dedine hrá podobná, väčšinou zaujímavejšia kapela.
O to viac sme sa mohli tešiť na hlavné hviezdy večera. V Roxy bol výborný zvuk, skvelé a vkusne vyriešené, decentné svetelné efekty, vriaci kotol pod pódiom – no poviem vám, veľmi príjemný pohľad zo strategického miesta tesne za zvukárom! Hralo sa hlavne z dvoch posledných albumov a hralo sa fantasticky. Príjemné nánosy fínskej melanchólie spoľahlivo odstránilo neskutočné koncertné nasadenie všetkých zúčastnených a na všetky strany striekajúca energia zohratých muzikantov. Úvod v podobe aktuálnej „Night After (Out Of The Shadows)“ a diváci hneď priam zobú z ruky malému, po pódiu vystrájajúcemu čertíkovi Laurimu. Mal som trochu obavy z jeho speváckeho výkonu. Videl som totiž dva koncerty THE RASMUS zo záznamu a v podaní pána Ylönena to bolo doslova utrpenie mladého havrana. V Prahe však bolo jeho hrdlo vo vrcholnej forme. Sotva zocelené srdce nadšeného recenzenta nového albumu „Hide From The Sun“ znovu krváca už pri štvrtom songu v poradí – nie je ním nič iné ako „Keep Your Heart Broken“. Neuveriteľná a naživo nadmieru pôsobivá kompozícia! Z novinky nechýbal žiadny zásadný kúsok – „Lucifer´s Angel“, „Shot“, „Last Generation“, „Heart Of Misery“ sa vhodne striedali so staršími vecami ako „First Day Of My Life“, „Still Standing“, „In My Life“ či zborovo odkričanou „Guilty“. Lauri sa v Prahe vykašľal na pierka vo vlasoch, hlavu mu zakrývala čiapka veľmi podobná tej, ktorú obľubuje aj jeho nemenej slávny krajan Ville Valo. Na začiatku skladby „No Fear“, keď mal Lauri v ruke cigaretu a celá kapela stála na tmavom pódiu, som tak mal zrazu pocit, že sa nachádzam na koncerte samotných His Infernal Majesty. Ten sa však stratil v momente, keď sa celá kapela dala do pohybu – povedané futbalovou terminológiou, držanie lopty v pomyselnom zápase THE RASMUS vs. HIM je zhruba v pomere 80:20. Energia, ktorú zo seba vydajú Lauri a spol. stačí HIMošom v pohode na 5 – 6 koncertov.
Dilemu, či hrať niečo aj zo starších, u nás menej známych albumov, vyriešila kapela šalamúnsky – všetci si sadli v prednej časti pódia na stoličky a spustili tri skladby unplugged. Príjemný nádych pred záverečnou smršťou, ktorá samozrejme nemohla vyvrcholiť ničím iným ako starou známou „In The Shadows“. Na príjemnú cestu večernou Prahou THE RASMUS ešte svojím fanúšikom pridajú krásnu „Don´t Let Go“ a je koniec. Ja osobne mám o lídroch európskeho pop-rocku už nejaký ten týždeň jasno a tento koncert ma v mojom názore iba utvrdil. Nuž, na chystanom veľkom turné HIM – THE RASMUS – NEGATIVE sa bude niekomu pekne nakopávať riť!
Fotografie: www.therasmus.com
Hide From The Sun (2005)
Dead Letters (2003)
Into (2001)
Hell Of A Tester (1998)
Playboys (1997)
Peep (1996)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.